Zakládání zahrady · Záhony

Mandalová zahrada

Od začátku jsem chtěla zahradu plnou různých, hlavně kulatých, tvarů. A záhony s tzv. klíčovou dírkou. Když jsem tohle témat začala nastudovávat, narazila jsem na něco, čemu se říká mandalová zahrada – jsou to záhony, které nejsou klasického obdélníkového tvaru, ale jsou často kulaté, s pěšinkami do kruhu, a tou klíčovou dírkou uvnitř. Úplně mě to nadchlo a ten nepravidelné prostor pro záhony najednou začal dávat smysl. Načrtla jsem si tuto myšlenku na milimetrový papír.

Ne všechny oddíly budou úplné, ale to vůbec nevadí. Naopak, aspoň to bude různorodější než pár obdélníků. A přestože se ty rohové části zdají dosti široké, je to v skutečnosti velice vychytané – ze všech stran se do jejich středu dosáhnout dá.

Radim moji myšlenku hned v ten den odpoledne zhmotnil (a přitom jsme zjistili, že kromě při navigování, se hádáme také při vyměřování ;-).

Já jsem vyšlapala pěšinky podle naznačených linií a bylo to. Zatím jsem nadšená. Líbí se mi množství různých sektorů i oblé tvary. A já už je jen šperkuju. Zarývám do nich hnůj nebo na ně sypu substrát, ale o tom třeba bude nějaký další text.

Advertisement
Na zahradě rostu

Komedie plná omylů aneb na zahradě růst

Vnímám se jako úplně zahradník amatér, resp. permakulturní zahradník amatér. Starat se o klasickou zahradu, to jsem od táty nějak odkoukala. S permakulturou je to horší. Všechno, co o tom vím, je teorie.

Tak trochu předpokládám, že existuje někdo, kdo ví, jak se to má dělat správně, ale já to nejsem. Rozhodí mě každý soused, který (byť se o nic jako permakultura ani nepokouší) dělá něco jinak. Neustále zpochybňuju svoje postupy, ptám se každého, kdo o zahradničení něco ví, zjišťuju co a jak by se mělo/mohlo dělat. Abych se vyhnula vlastní chybě… Výsledkem ale je, že zjistím deset různých možností, jak něco udělat, přičemž autoři jednotlivých přístupů často odsuzují ty ostatní přístupy.

Abych se vyhnula vlastní chybě… Děsím se toho, že to špatně dopadne a že se ukáže, že jsem to udělala blbě. Ale ať se snažím sebevíc, chybě se nedokážu vyhnout. Například dnes ráno jsem zjistila, že když jsem po přesazení zastřihovala mišpuli, aby její koruna odpovídala velikosti kořenů, nedošlo mi, že je roubovaná a ustřihla jsem ji pod roubem, takže nyní už z pahýlu poroste jen hloh, který tvoří podnož. Ach jo.

Zahradničení je přitom krásná ukázka činnosti, při níž nelze nechybovat. Můžete mít různé zkušenosti a vyhnout se určitým věcem, ale nikdy nevyjde všechno podle očekávání. Přirozenou podstatou zahradničení je to, že něco zkoušíte, a čekáte, jak to dopadne. A když to nedopadne, je to chyba? Není. Je to normální život. Vyhodnotíte to, poučíte se a uděláte to příště jinak.

A tak nejen, že se učím, jak se zakládají záhony a že nemám být tak hrrr, když něco stříhám, učím se také, jak přijímat to, že něco nevím, nebo že se něco, co jsem vymyslela, ukáže jako špatné rozhodnutí….

Nezařazené

Vybírám stromy

Od začátku mám v úmyslu založit přírodní zahradu, která bude užitečná. Nejsem moc fanoušek opuštěných javorů obsypaných mulčovací kůrou nebo oblázky, ale spíše bych ráda na zahradě měla hodně ovocných stromů. Pátrala jsem a studovala, co je v nabídce, jak se liší jednotlivé podnože, co kdy zraje a kde se to dá koupit. Po nějakém čase mi došlo, že to v hlavě asi neudržím, a zavedla jsem si tabulku (miluju tabulky!). Zde vidíte její současný stav, ale je dost možné, že se to ještě změní. Například jsou tam tři višňové stromy a jen jedna malá meruňka, což není asi úplně optimální stav.

Co jsem zvažovala:

  • jaká je podnož, a tedy jaký tvar bude mít koruna (zákrsek, čtvrtkmen, polokmen; na vysokokmeny nemáme místo), vybírám samozřejmě spíše ty menší. Pár větších stromů se do zadní části zahrady vejde, ale místo na velké stromy prostě nemáme, a tak dělám kompromisy. Ale jsou to krásné kompromisy…
  • jak bude strom velký
  • kdy to zraje
  • které plody jsou náchylné k tomu, aby na nich byly vosy (a tedy je nechci u terasy a trávníku)
  • jak je odolný vůči chorobám (například broskvoň chci jen takovou, která je odolná vůči kadeřavosti, stříkat ji určitě nebudu) a škůdcům (volím třešeň, která zraje brzy, a unikne tak vrtuli třešňové)
  • jestli je strom samosprašný nebo cizosprašný (třešeň je sice cizosprašná, ale v okolí třešně jsou, tak snad to bude stačit)
  • zda jde o novou nebo starou odrůdu (s tím, že inklinuju k těm starším, a když tedy například komentář na stránkách zahradnictví říká, že se jedná o starší odrůdu, která chuťově předčí ty novější, upřednostním ji)
  • chci hlavně plody, které nejde moc nakoupit v obchodě – nemá podle mě moc význam pěstovat zimní jablka a hrušky, protože se dají snadno sehnat; zato višně, broskve, blumy nebo meruňky a třešně moc koupit nejdou, nebo jsou moc drahé a ne moc dobré.

Nakonec mi z toho vzešel ten seznam, který vidíte výše. Chtěla jsem také vybrat odrůdy tak, aby nezrálo vše v jeden okamžik, takže jsem si stromy značila i s termínem zrání a barevně je odlišila. Žluté stromy zrají v červnu, zelené v červenci, oranžové v srpnu a modré v září.

Na zahradu s předzahrádkou se podle současných plánů vleze 16 stromů, včetně jednoho ořešáku. Pokud by se ukázalo, že je místo i pro nějaké další, mám pár náhradníků v záloze, ale i takto to bude nádherné.

Zakládání zahrady

V(š)eliké bagrování

Tak se nám konečně podařilo sehnat ten bagr! A bagrování zahrady bylo velice dobrodružné. Začalo to tím, že pán, kterým nám řídí stavbu, s námi neměl čas zůstat, a tak nám udělal rychlokurz obsluhy nivelačního zařízení a odjel. A tak jsme měřili. A moc nás to bavilo (nejvíc Radima)! A šlo nám to od ruky… I panu bagristovi to šlo od ruky, ale až od okamžiku, kdy jsme si konečně ujasnili, co vlastně chceme.

Bagr teda rozhrnul konečně tu hromadu hlíny, o které jsem tu psala, že byla na počátku toho všeho – tedy, rozhrnul její část. Na obrázku to není vidět, ale zůstala jí pořádná hromada… Nejdřív nám všichni radili, ať si seženeme dostatek hlíny, a nakonec jsme jí měli až moc. Podařilo se nám domluvit se sousedy, že můžeme dočasně hlínu přesunout tam, takže jsme zahradu nakonec zdárně rozhrnuli.

Už od začátku jsme nechtěli na pozemek navážet moc hlíny, jako to udělali sousedi, a tak nám tam teď vznikl nepříjemný schod. Přemýšlíme, co s tím. Zatím se zaobíráme myšlenkou svahovek nebo suché zídky (ta mě teda nadchla!). Její realizace bude ale vyžadovat různé oběti obou stran, takže uvidíme, jestli se to podaří. Pokud ano, určitě toho nebudete ušetřeni.

Každopádně, zídka je věc budoucnosti. Naopak co je velmi reálné, jsou hromádky šedého draka, které bude potřeba po pozemku rozhrabat hráběmi. A tak to je náš další úkol. Než objednáme rotavátor, musí to být rozhrabáno. Je toho 12 tun… No, snad na to dvoje hrábě a dvoje ruce budou stačit 🙂

To be continued…

S.

Zakládání zahrady

Radši to pošplíchat roundupem?

„Na to, že budete letos zakládat trávník, rovnou zapomeňte. Až se ta hromada rozhrne, poroste vám tam plevel. To musíte pošplíchat roundupem, aspoň třikrát, a na jaře pak můžete ten trávník založit,“ doslechla jsem se včera od jednoho z našich stavařů. Není první. I naše zahradní architektka nám to radila.

No, já jsem sice zahrádkář – učedník, ale jedno vím jistě. Roundupem to můžu pošplíchat vždycky. Ale já to roundupem pošplíchat nechci. Nechci si svoji přírodní permakulturní ekozahradu otrávit jedem jen proto, že budu muset bojovat s plevelem. Rozhodně to chci nejdřív vyzkoušet jinou cestou.

Na založení trávníku jsem vybrala osiva od společnosti Planta naturalis – jedná se spíš o louky, než o trávníky, ale mají i variantu vhodnou místo trávníku. Určitě tady o tom pak napíšu víc. Když si čtu jejich rady, jak louky zapěstovat, není tam nic o tom, že by bylo potřeba nejdřív zničit půdu chemikáliemi. To ani není jejich styl. Tvrdí, že louka si s plevelem poradí. Navíc, pokud chcete louku místo trávníku, předpokládá se nejspíš, že vám nevadí, když místo trávníku máte pampelišky, sedmikrásky nebo kopretiny. On se v tom ten plevel asi i trochu ztratí. Nehledě k tomu, že by k jeho vyhubení mělo pomoct také to, že se ta loučka bude kosit.

Tak uvidíme. Udělám ale všechno proto, abych se roundupu vyhnula. I kdybych to musela nějak masivně zamulčovat nebo pár let válčit s plevelem.

Hnojení · Krásné mezilidské zážitky · Zakládání zahrady

Koňský hnůj

Koňský hnůj je skvělý způsob, jak dostat do půdy víc organické hmoty. Žádné testy naší zeminy jsme nedělali, ale jelikož byla intenzivně zemědělsky využívána, iluze si nedělám a přidat hnůj mi přijde jako správná věc. V knize Česká biozahrada autor sice moc hnůj nedoporučuje, ale to je snad jediný. Mí hlavní inspirátoři, Jaroslav Svoboda i Marek Kvapil, s hnojem pracují a přijde mi to smysluplné. Takže jsem si usmyslela, že nějaký seženu.

Pátrala jsem po internetu a našla jsem, že Ranč u Rezavé studánky, kolem kterého se běží Brněnský Masakr, hnůj zadarmo nabízí. A tak jsem si řekla, že je zkusím oslovit. Neměli s tím problém. Takže zatímco Radim začínal svých dlouhých třicet kilometrů, vydala jsem se na ranč pro hnůj. Zarazila jsem se na konci zástavby, kde se objevila značka „zákaz vjezdu motorových vozidel“. K ranči to přitom bylo ještě pár set metrů… Zavolala jsem tedy na ranč a pan Spurný mi řekl, že můžu přijet, ale že tam nikdo není. Prý mě to ale nemá odradit, mám si půjčit lopatu, otevřít si a hnůj si nabrat. Prý mě nic nepokouše. No dobře 🙂

Přijela jsem tedy na místo a naštěstí byly u koní dvě holčiny – ne tedy přímo u koní, ale hrály si u sena (ještě tenhle hrací svět v přírodě existuje!). Půjčila jsem si tedy lopatu a vydala se za holkama – ukázalo se, že se tam vyznají, pomohly mi dostat se dovnitř i držet pytle, když jsem hnůj lopatou nakládala. Bylo to úžasné prosluněné dopoledne, plné vůně koňského hnoje a milé společnosti. I koně se s námi chtěly družit a jedna klisna mi pořád strkala hlavu pod paži…

Pár pytlů hnoje jsem tedy naložila, ale moc ho nebylo, protože byl celkem těžký a já byla na nakládání sama. Určitě se sem pro něj ještě vrátím. Asi není všecek zcela uleželý, ale to nevadí, jelikož přijde hlavně zarýt do záhonů a přes zimu se uleží. Nebude ale ani úplně čerstvý, protože byl plný žížal a různých červů, což mě potěšilo. Pokud s hnojem přibude do naší zahrady i nějaká fauna, bude to jedině dobře!

(A kromě toho ta návštěva oživila moje touhu jít se někdy zkusit projet :-))

Zakládání zahrady

Na počátku byla mulda…

Zahrada ve fázi předzahradní…

Takto to u nás na zahradě vypadá v srpnu 2019. Chceme využít podzim k tomu, abychom toho co nejvíce stihli, ale uvidíme, jak se to podaří. Co je v plánu?

Nejprve rozhrnutí hromady. Pak rekognoskace výsledku a hluboké zamyšlení a následně i hluboké prokypření (rotavátorem). Dáváme dohromady plánek zahrady a čekáme ještě na inspiraci od zahradní architekty. Následně přijde na řadu shánění kompostu, hnoje, slámy, osiva trav a louček, mykorhizního přípravku a v neposlední řadě sazenic stromků, které plánujeme ještě letos zasadit. Mým cílem je částečně permakulturní zahrada, živá a venkovská divočina.

Jsem ale velký začátečník. Můj otec i můj děda mají velké zahrady, tam začíná můj vztah k zahradám. Permakultura přišla později. První inspirací byl pan Svoboda (z http://www.ekozahrady.cz) a jeho semináře a krásné knihy (i jeho nakažlivé nadšení pro tento typ hospodaření!). Další inspirací byl pan Kvapil (z http://www.potravinovezahrady.cz) a jeho víkendový seminář před několika lety.

Nějaké zkušenosti jsme už načerpali na naší divoké zahradě, ale teď to bude něco úplně jiného. Držte nám palce!

S.