Zakládání zahrady

Radši to pošplíchat roundupem?

„Na to, že budete letos zakládat trávník, rovnou zapomeňte. Až se ta hromada rozhrne, poroste vám tam plevel. To musíte pošplíchat roundupem, aspoň třikrát, a na jaře pak můžete ten trávník založit,“ doslechla jsem se včera od jednoho z našich stavařů. Není první. I naše zahradní architektka nám to radila.

No, já jsem sice zahrádkář – učedník, ale jedno vím jistě. Roundupem to můžu pošplíchat vždycky. Ale já to roundupem pošplíchat nechci. Nechci si svoji přírodní permakulturní ekozahradu otrávit jedem jen proto, že budu muset bojovat s plevelem. Rozhodně to chci nejdřív vyzkoušet jinou cestou.

Na založení trávníku jsem vybrala osiva od společnosti Planta naturalis – jedná se spíš o louky, než o trávníky, ale mají i variantu vhodnou místo trávníku. Určitě tady o tom pak napíšu víc. Když si čtu jejich rady, jak louky zapěstovat, není tam nic o tom, že by bylo potřeba nejdřív zničit půdu chemikáliemi. To ani není jejich styl. Tvrdí, že louka si s plevelem poradí. Navíc, pokud chcete louku místo trávníku, předpokládá se nejspíš, že vám nevadí, když místo trávníku máte pampelišky, sedmikrásky nebo kopretiny. On se v tom ten plevel asi i trochu ztratí. Nehledě k tomu, že by k jeho vyhubení mělo pomoct také to, že se ta loučka bude kosit.

Tak uvidíme. Udělám ale všechno proto, abych se roundupu vyhnula. I kdybych to musela nějak masivně zamulčovat nebo pár let válčit s plevelem.

Hnojení · Krásné mezilidské zážitky · Zakládání zahrady

Koňský hnůj

Koňský hnůj je skvělý způsob, jak dostat do půdy víc organické hmoty. Žádné testy naší zeminy jsme nedělali, ale jelikož byla intenzivně zemědělsky využívána, iluze si nedělám a přidat hnůj mi přijde jako správná věc. V knize Česká biozahrada autor sice moc hnůj nedoporučuje, ale to je snad jediný. Mí hlavní inspirátoři, Jaroslav Svoboda i Marek Kvapil, s hnojem pracují a přijde mi to smysluplné. Takže jsem si usmyslela, že nějaký seženu.

Pátrala jsem po internetu a našla jsem, že Ranč u Rezavé studánky, kolem kterého se běží Brněnský Masakr, hnůj zadarmo nabízí. A tak jsem si řekla, že je zkusím oslovit. Neměli s tím problém. Takže zatímco Radim začínal svých dlouhých třicet kilometrů, vydala jsem se na ranč pro hnůj. Zarazila jsem se na konci zástavby, kde se objevila značka „zákaz vjezdu motorových vozidel“. K ranči to přitom bylo ještě pár set metrů… Zavolala jsem tedy na ranč a pan Spurný mi řekl, že můžu přijet, ale že tam nikdo není. Prý mě to ale nemá odradit, mám si půjčit lopatu, otevřít si a hnůj si nabrat. Prý mě nic nepokouše. No dobře 🙂

Přijela jsem tedy na místo a naštěstí byly u koní dvě holčiny – ne tedy přímo u koní, ale hrály si u sena (ještě tenhle hrací svět v přírodě existuje!). Půjčila jsem si tedy lopatu a vydala se za holkama – ukázalo se, že se tam vyznají, pomohly mi dostat se dovnitř i držet pytle, když jsem hnůj lopatou nakládala. Bylo to úžasné prosluněné dopoledne, plné vůně koňského hnoje a milé společnosti. I koně se s námi chtěly družit a jedna klisna mi pořád strkala hlavu pod paži…

Pár pytlů hnoje jsem tedy naložila, ale moc ho nebylo, protože byl celkem těžký a já byla na nakládání sama. Určitě se sem pro něj ještě vrátím. Asi není všecek zcela uleželý, ale to nevadí, jelikož přijde hlavně zarýt do záhonů a přes zimu se uleží. Nebude ale ani úplně čerstvý, protože byl plný žížal a různých červů, což mě potěšilo. Pokud s hnojem přibude do naší zahrady i nějaká fauna, bude to jedině dobře!

(A kromě toho ta návštěva oživila moje touhu jít se někdy zkusit projet :-))