Zakládání zahrady · Záhony

Mandalová zahrada

Od začátku jsem chtěla zahradu plnou různých, hlavně kulatých, tvarů. A záhony s tzv. klíčovou dírkou. Když jsem tohle témat začala nastudovávat, narazila jsem na něco, čemu se říká mandalová zahrada – jsou to záhony, které nejsou klasického obdélníkového tvaru, ale jsou často kulaté, s pěšinkami do kruhu, a tou klíčovou dírkou uvnitř. Úplně mě to nadchlo a ten nepravidelné prostor pro záhony najednou začal dávat smysl. Načrtla jsem si tuto myšlenku na milimetrový papír.

Ne všechny oddíly budou úplné, ale to vůbec nevadí. Naopak, aspoň to bude různorodější než pár obdélníků. A přestože se ty rohové části zdají dosti široké, je to v skutečnosti velice vychytané – ze všech stran se do jejich středu dosáhnout dá.

Radim moji myšlenku hned v ten den odpoledne zhmotnil (a přitom jsme zjistili, že kromě při navigování, se hádáme také při vyměřování ;-).

Já jsem vyšlapala pěšinky podle naznačených linií a bylo to. Zatím jsem nadšená. Líbí se mi množství různých sektorů i oblé tvary. A já už je jen šperkuju. Zarývám do nich hnůj nebo na ně sypu substrát, ale o tom třeba bude nějaký další text.

Na zahradě rostu

Komedie plná omylů aneb na zahradě růst

Vnímám se jako úplně zahradník amatér, resp. permakulturní zahradník amatér. Starat se o klasickou zahradu, to jsem od táty nějak odkoukala. S permakulturou je to horší. Všechno, co o tom vím, je teorie.

Tak trochu předpokládám, že existuje někdo, kdo ví, jak se to má dělat správně, ale já to nejsem. Rozhodí mě každý soused, který (byť se o nic jako permakultura ani nepokouší) dělá něco jinak. Neustále zpochybňuju svoje postupy, ptám se každého, kdo o zahradničení něco ví, zjišťuju co a jak by se mělo/mohlo dělat. Abych se vyhnula vlastní chybě… Výsledkem ale je, že zjistím deset různých možností, jak něco udělat, přičemž autoři jednotlivých přístupů často odsuzují ty ostatní přístupy.

Abych se vyhnula vlastní chybě… Děsím se toho, že to špatně dopadne a že se ukáže, že jsem to udělala blbě. Ale ať se snažím sebevíc, chybě se nedokážu vyhnout. Například dnes ráno jsem zjistila, že když jsem po přesazení zastřihovala mišpuli, aby její koruna odpovídala velikosti kořenů, nedošlo mi, že je roubovaná a ustřihla jsem ji pod roubem, takže nyní už z pahýlu poroste jen hloh, který tvoří podnož. Ach jo.

Zahradničení je přitom krásná ukázka činnosti, při níž nelze nechybovat. Můžete mít různé zkušenosti a vyhnout se určitým věcem, ale nikdy nevyjde všechno podle očekávání. Přirozenou podstatou zahradničení je to, že něco zkoušíte, a čekáte, jak to dopadne. A když to nedopadne, je to chyba? Není. Je to normální život. Vyhodnotíte to, poučíte se a uděláte to příště jinak.

A tak nejen, že se učím, jak se zakládají záhony a že nemám být tak hrrr, když něco stříhám, učím se také, jak přijímat to, že něco nevím, nebo že se něco, co jsem vymyslela, ukáže jako špatné rozhodnutí….

Nezařazené

Vybírám stromy

Od začátku mám v úmyslu založit přírodní zahradu, která bude užitečná. Nejsem moc fanoušek opuštěných javorů obsypaných mulčovací kůrou nebo oblázky, ale spíše bych ráda na zahradě měla hodně ovocných stromů. Pátrala jsem a studovala, co je v nabídce, jak se liší jednotlivé podnože, co kdy zraje a kde se to dá koupit. Po nějakém čase mi došlo, že to v hlavě asi neudržím, a zavedla jsem si tabulku (miluju tabulky!). Zde vidíte její současný stav, ale je dost možné, že se to ještě změní. Například jsou tam tři višňové stromy a jen jedna malá meruňka, což není asi úplně optimální stav.

Co jsem zvažovala:

  • jaká je podnož, a tedy jaký tvar bude mít koruna (zákrsek, čtvrtkmen, polokmen; na vysokokmeny nemáme místo), vybírám samozřejmě spíše ty menší. Pár větších stromů se do zadní části zahrady vejde, ale místo na velké stromy prostě nemáme, a tak dělám kompromisy. Ale jsou to krásné kompromisy…
  • jak bude strom velký
  • kdy to zraje
  • které plody jsou náchylné k tomu, aby na nich byly vosy (a tedy je nechci u terasy a trávníku)
  • jak je odolný vůči chorobám (například broskvoň chci jen takovou, která je odolná vůči kadeřavosti, stříkat ji určitě nebudu) a škůdcům (volím třešeň, která zraje brzy, a unikne tak vrtuli třešňové)
  • jestli je strom samosprašný nebo cizosprašný (třešeň je sice cizosprašná, ale v okolí třešně jsou, tak snad to bude stačit)
  • zda jde o novou nebo starou odrůdu (s tím, že inklinuju k těm starším, a když tedy například komentář na stránkách zahradnictví říká, že se jedná o starší odrůdu, která chuťově předčí ty novější, upřednostním ji)
  • chci hlavně plody, které nejde moc nakoupit v obchodě – nemá podle mě moc význam pěstovat zimní jablka a hrušky, protože se dají snadno sehnat; zato višně, broskve, blumy nebo meruňky a třešně moc koupit nejdou, nebo jsou moc drahé a ne moc dobré.

Nakonec mi z toho vzešel ten seznam, který vidíte výše. Chtěla jsem také vybrat odrůdy tak, aby nezrálo vše v jeden okamžik, takže jsem si stromy značila i s termínem zrání a barevně je odlišila. Žluté stromy zrají v červnu, zelené v červenci, oranžové v srpnu a modré v září.

Na zahradu s předzahrádkou se podle současných plánů vleze 16 stromů, včetně jednoho ořešáku. Pokud by se ukázalo, že je místo i pro nějaké další, mám pár náhradníků v záloze, ale i takto to bude nádherné.

Zakládání zahrady

V(š)eliké bagrování

Tak se nám konečně podařilo sehnat ten bagr! A bagrování zahrady bylo velice dobrodružné. Začalo to tím, že pán, kterým nám řídí stavbu, s námi neměl čas zůstat, a tak nám udělal rychlokurz obsluhy nivelačního zařízení a odjel. A tak jsme měřili. A moc nás to bavilo (nejvíc Radima)! A šlo nám to od ruky… I panu bagristovi to šlo od ruky, ale až od okamžiku, kdy jsme si konečně ujasnili, co vlastně chceme.

Bagr teda rozhrnul konečně tu hromadu hlíny, o které jsem tu psala, že byla na počátku toho všeho – tedy, rozhrnul její část. Na obrázku to není vidět, ale zůstala jí pořádná hromada… Nejdřív nám všichni radili, ať si seženeme dostatek hlíny, a nakonec jsme jí měli až moc. Podařilo se nám domluvit se sousedy, že můžeme dočasně hlínu přesunout tam, takže jsme zahradu nakonec zdárně rozhrnuli.

Už od začátku jsme nechtěli na pozemek navážet moc hlíny, jako to udělali sousedi, a tak nám tam teď vznikl nepříjemný schod. Přemýšlíme, co s tím. Zatím se zaobíráme myšlenkou svahovek nebo suché zídky (ta mě teda nadchla!). Její realizace bude ale vyžadovat různé oběti obou stran, takže uvidíme, jestli se to podaří. Pokud ano, určitě toho nebudete ušetřeni.

Každopádně, zídka je věc budoucnosti. Naopak co je velmi reálné, jsou hromádky šedého draka, které bude potřeba po pozemku rozhrabat hráběmi. A tak to je náš další úkol. Než objednáme rotavátor, musí to být rozhrabáno. Je toho 12 tun… No, snad na to dvoje hrábě a dvoje ruce budou stačit 🙂

To be continued…

S.