Zakládání zahrady · Záhony

Mandalová zahrada

Od začátku jsem chtěla zahradu plnou různých, hlavně kulatých, tvarů. A záhony s tzv. klíčovou dírkou. Když jsem tohle témat začala nastudovávat, narazila jsem na něco, čemu se říká mandalová zahrada – jsou to záhony, které nejsou klasického obdélníkového tvaru, ale jsou často kulaté, s pěšinkami do kruhu, a tou klíčovou dírkou uvnitř. Úplně mě to nadchlo a ten nepravidelné prostor pro záhony najednou začal dávat smysl. Načrtla jsem si tuto myšlenku na milimetrový papír.

Ne všechny oddíly budou úplné, ale to vůbec nevadí. Naopak, aspoň to bude různorodější než pár obdélníků. A přestože se ty rohové části zdají dosti široké, je to v skutečnosti velice vychytané – ze všech stran se do jejich středu dosáhnout dá.

Radim moji myšlenku hned v ten den odpoledne zhmotnil (a přitom jsme zjistili, že kromě při navigování, se hádáme také při vyměřování ;-).

Já jsem vyšlapala pěšinky podle naznačených linií a bylo to. Zatím jsem nadšená. Líbí se mi množství různých sektorů i oblé tvary. A já už je jen šperkuju. Zarývám do nich hnůj nebo na ně sypu substrát, ale o tom třeba bude nějaký další text.

Zakládání zahrady

V(š)eliké bagrování

Tak se nám konečně podařilo sehnat ten bagr! A bagrování zahrady bylo velice dobrodružné. Začalo to tím, že pán, kterým nám řídí stavbu, s námi neměl čas zůstat, a tak nám udělal rychlokurz obsluhy nivelačního zařízení a odjel. A tak jsme měřili. A moc nás to bavilo (nejvíc Radima)! A šlo nám to od ruky… I panu bagristovi to šlo od ruky, ale až od okamžiku, kdy jsme si konečně ujasnili, co vlastně chceme.

Bagr teda rozhrnul konečně tu hromadu hlíny, o které jsem tu psala, že byla na počátku toho všeho – tedy, rozhrnul její část. Na obrázku to není vidět, ale zůstala jí pořádná hromada… Nejdřív nám všichni radili, ať si seženeme dostatek hlíny, a nakonec jsme jí měli až moc. Podařilo se nám domluvit se sousedy, že můžeme dočasně hlínu přesunout tam, takže jsme zahradu nakonec zdárně rozhrnuli.

Už od začátku jsme nechtěli na pozemek navážet moc hlíny, jako to udělali sousedi, a tak nám tam teď vznikl nepříjemný schod. Přemýšlíme, co s tím. Zatím se zaobíráme myšlenkou svahovek nebo suché zídky (ta mě teda nadchla!). Její realizace bude ale vyžadovat různé oběti obou stran, takže uvidíme, jestli se to podaří. Pokud ano, určitě toho nebudete ušetřeni.

Každopádně, zídka je věc budoucnosti. Naopak co je velmi reálné, jsou hromádky šedého draka, které bude potřeba po pozemku rozhrabat hráběmi. A tak to je náš další úkol. Než objednáme rotavátor, musí to být rozhrabáno. Je toho 12 tun… No, snad na to dvoje hrábě a dvoje ruce budou stačit 🙂

To be continued…

S.

Zakládání zahrady

Radši to pošplíchat roundupem?

„Na to, že budete letos zakládat trávník, rovnou zapomeňte. Až se ta hromada rozhrne, poroste vám tam plevel. To musíte pošplíchat roundupem, aspoň třikrát, a na jaře pak můžete ten trávník založit,“ doslechla jsem se včera od jednoho z našich stavařů. Není první. I naše zahradní architektka nám to radila.

No, já jsem sice zahrádkář – učedník, ale jedno vím jistě. Roundupem to můžu pošplíchat vždycky. Ale já to roundupem pošplíchat nechci. Nechci si svoji přírodní permakulturní ekozahradu otrávit jedem jen proto, že budu muset bojovat s plevelem. Rozhodně to chci nejdřív vyzkoušet jinou cestou.

Na založení trávníku jsem vybrala osiva od společnosti Planta naturalis – jedná se spíš o louky, než o trávníky, ale mají i variantu vhodnou místo trávníku. Určitě tady o tom pak napíšu víc. Když si čtu jejich rady, jak louky zapěstovat, není tam nic o tom, že by bylo potřeba nejdřív zničit půdu chemikáliemi. To ani není jejich styl. Tvrdí, že louka si s plevelem poradí. Navíc, pokud chcete louku místo trávníku, předpokládá se nejspíš, že vám nevadí, když místo trávníku máte pampelišky, sedmikrásky nebo kopretiny. On se v tom ten plevel asi i trochu ztratí. Nehledě k tomu, že by k jeho vyhubení mělo pomoct také to, že se ta loučka bude kosit.

Tak uvidíme. Udělám ale všechno proto, abych se roundupu vyhnula. I kdybych to musela nějak masivně zamulčovat nebo pár let válčit s plevelem.

Hnojení · Krásné mezilidské zážitky · Zakládání zahrady

Koňský hnůj

Koňský hnůj je skvělý způsob, jak dostat do půdy víc organické hmoty. Žádné testy naší zeminy jsme nedělali, ale jelikož byla intenzivně zemědělsky využívána, iluze si nedělám a přidat hnůj mi přijde jako správná věc. V knize Česká biozahrada autor sice moc hnůj nedoporučuje, ale to je snad jediný. Mí hlavní inspirátoři, Jaroslav Svoboda i Marek Kvapil, s hnojem pracují a přijde mi to smysluplné. Takže jsem si usmyslela, že nějaký seženu.

Pátrala jsem po internetu a našla jsem, že Ranč u Rezavé studánky, kolem kterého se běží Brněnský Masakr, hnůj zadarmo nabízí. A tak jsem si řekla, že je zkusím oslovit. Neměli s tím problém. Takže zatímco Radim začínal svých dlouhých třicet kilometrů, vydala jsem se na ranč pro hnůj. Zarazila jsem se na konci zástavby, kde se objevila značka „zákaz vjezdu motorových vozidel“. K ranči to přitom bylo ještě pár set metrů… Zavolala jsem tedy na ranč a pan Spurný mi řekl, že můžu přijet, ale že tam nikdo není. Prý mě to ale nemá odradit, mám si půjčit lopatu, otevřít si a hnůj si nabrat. Prý mě nic nepokouše. No dobře 🙂

Přijela jsem tedy na místo a naštěstí byly u koní dvě holčiny – ne tedy přímo u koní, ale hrály si u sena (ještě tenhle hrací svět v přírodě existuje!). Půjčila jsem si tedy lopatu a vydala se za holkama – ukázalo se, že se tam vyznají, pomohly mi dostat se dovnitř i držet pytle, když jsem hnůj lopatou nakládala. Bylo to úžasné prosluněné dopoledne, plné vůně koňského hnoje a milé společnosti. I koně se s námi chtěly družit a jedna klisna mi pořád strkala hlavu pod paži…

Pár pytlů hnoje jsem tedy naložila, ale moc ho nebylo, protože byl celkem těžký a já byla na nakládání sama. Určitě se sem pro něj ještě vrátím. Asi není všecek zcela uleželý, ale to nevadí, jelikož přijde hlavně zarýt do záhonů a přes zimu se uleží. Nebude ale ani úplně čerstvý, protože byl plný žížal a různých červů, což mě potěšilo. Pokud s hnojem přibude do naší zahrady i nějaká fauna, bude to jedině dobře!

(A kromě toho ta návštěva oživila moje touhu jít se někdy zkusit projet :-))

Zakládání zahrady

Na počátku byla mulda…

Zahrada ve fázi předzahradní…

Takto to u nás na zahradě vypadá v srpnu 2019. Chceme využít podzim k tomu, abychom toho co nejvíce stihli, ale uvidíme, jak se to podaří. Co je v plánu?

Nejprve rozhrnutí hromady. Pak rekognoskace výsledku a hluboké zamyšlení a následně i hluboké prokypření (rotavátorem). Dáváme dohromady plánek zahrady a čekáme ještě na inspiraci od zahradní architekty. Následně přijde na řadu shánění kompostu, hnoje, slámy, osiva trav a louček, mykorhizního přípravku a v neposlední řadě sazenic stromků, které plánujeme ještě letos zasadit. Mým cílem je částečně permakulturní zahrada, živá a venkovská divočina.

Jsem ale velký začátečník. Můj otec i můj děda mají velké zahrady, tam začíná můj vztah k zahradám. Permakultura přišla později. První inspirací byl pan Svoboda (z http://www.ekozahrady.cz) a jeho semináře a krásné knihy (i jeho nakažlivé nadšení pro tento typ hospodaření!). Další inspirací byl pan Kvapil (z http://www.potravinovezahrady.cz) a jeho víkendový seminář před několika lety.

Nějaké zkušenosti jsme už načerpali na naší divoké zahradě, ale teď to bude něco úplně jiného. Držte nám palce!

S.